Už malé děti se učí, že když někam vejdeme a jsou tam cizí či známý lidé, tak je pozdravíme. Pokud něco chceme, tak bychom měli poprosit, je to jednoduché pravidlo slušného chování. A také poděkovat, když pro nás někdo něco udělá nebo nám něco dá. Jsou to naprosto jednoduché věci a nic nám to neudělá, na životě nám to neubere a pusa nám taky neupadne. Bohužel, když lidé dospějí a začnou mít vlastní rozum, peníze, život a třeba i děti, začnou mít komu poroučet a zapomenou na to, že i dítě je osobnost, kterou můžeme pozdravit, poprosit a poděkovat a ne mu jen rozkazovat a brát věci jako samozřejmost. Není přece samozřejmostí, že když je někdo mladší a menší, tak je něco míň než my. I když jsou lidé třeba pomalejší nebo dokonce hloupější, tak jsme si stejně pořád všichni rovni. Respekt – ano, tak by se to dalo jedním slovem nazvat. Respektovat druhý, respektovat sebe. Nepovyšovat se, neponižovat se. Když dokážeme respektovat druhého, jeho názory a přesvědčení, i když by to mělo být k našemu vlastnímu dítěti a přesto že si myslíme, že to podle nás není správné, neměli bychom dotyčného zesměšňovat nebo mu bránit. Každý velký člověk i malý človíček je osobnost, která si zaslouží, abychom ho dokázali pozdravit, poprosit a poděkovat.