Pokud máte děti, tak se začnete na život dívat trochu jinak a když to dítě povyroste a začne mluvit, tak je někdy dobrý se podívat na svět jejich očima. Úplně nejlepší je, když si moje dcera hrála s hračkama na maminku a dceru a opakovala to, co jsem ji říkala. Zní to zvláštně z úst malého dítěte a v tu chvíli jsem se zamyslela a od té doby se snažím přemýšlet nad tím, co říkám a to je věc, kterou by měl dělat každý. Ač se to nezdá, děti nás dokážou leccos naučit. Kromě trpělivosti a dalších věcí jako třeba nekřičet a nedávat dětem na prdel, bychom hlavně neměli dětem lhát. Proč? Jakmile zjistí, že to, co říkáte je jinak, tak se na to začne ptát a chce vysvětlení, proč jsi maminko říkala tohle a ono to tak není? Ač si myslíme, že jsou děti ještě malé, tak mají velmi dobrou paměť a oni nám to jednou připomenou a většinou ve chvíli, kdy to úplně nejmíň čekáme. Postupně si začne utvářet vlastní svět a lhaní pro něj bude naprosto normální, protože rodiče to tak taky dělají. Ale to nejhorší na tom je, že ten malej tvor, který je na vás závislý a věří vám všechno co říkáte, tak vám věřit přestane. To, že mu budete vysvětlovat, že jste lhali třeba pro to, aby přestal plakat nebo že to zrovna v tuhle chvíli bylo takhle lepší, tak vám bude prd platný. Děti jsou v tomhle ohledu hodně kritický a velmi upřímný. Oni si všechno moc dobře pamatují a vzpomenou si na to, když se vám to bude úplně nejmíň hodit. Najděte raději rozumné a logické vysvětlení a dodržujte svoje sliby a nebo raději neslibujte. I když si myslíme, že to co dítěti chceme říct nemůže ještě pochopit, tak to prostě zjednodušte a vysvětlete, věřte že nejsou tak malý a hloupý. A když budete věřit vy jim, budou věřit i oni vám.